Staří a přijatí svobodní zednáři

Poté, kdy politické změny v Evropě odvedly zájem stavebníků od velkých církevních staveb, ztratily stavební korporace svoji důležitost. Operativní zednářství postupně upadalo a přerůstalo do nové formy, zednářství spekulativního. Do stavebních bratrstev začali vstupovat příslušníci i jiných než stavebních povolání. Tím se bratrstva postupně přeměňovala na filozoficko-humanistická sdružení a noví členové, ne-zedníci, byli nazýváni "přijatí", "accepted masons".

Moderní svobodné zednářství vzniklo v Anglii a za den vzniku je považován 24. červen roku 1717. V tento den, v den svátku Jana Křtitele, se v Londýně spojily čtyři lóže svobodných zednářů v první "Velkou Lóži".

S přechodem ke spekulativnímu zednářství se funkce lóží změnila, cílem činnosti bratrstva se stalo vybudování symbolického, nehmotného chrámu Lidství, symbolicky představovaném chrámem Šalomounovým. Cestou k tomuto cíli se stalo mravní zdokonalení a duchovní prohloubení člověka. Prací zednáře se stalo "uvésti v pořádek, co bylo rozptýleno a uvésti v řád a pořádek stavební kameny", členy lóže, předtím (symbolicky) tak opracované, aby se mohli stát součástmi stavby. Tím se z celé lóže a i z celého světového zednářstva stává jediná společná stavba či jediný, celý svět objímající řetěz myslí. Zednářství se propracovalo k představě všezahrnující jednoty založené na bratrství všech lidí, tato jednota je však pouze ideová, neboť nikdy nevytvořila a ani v současnosti nevytváří nějakou celosvětovou organizační formu. Naopak vidíme, jak se v posledních sto letech zednářské organizace stále štěpí a rozcházejí v názorech a v organizačních formách.